SVĚTLO V DUŠI
MINIPOVÍDKA:
Byl jednou jeden adventní věnec, který zářil do široka i do daleka svými čtyřmi rozsvícenými svícemi. Tento věnec byl nejen krásný, ale rozdával své světlo, teplo a naději všem potřebným,, kteří k němu přišli a požádali. Však jednoho dne se připlížil zlý člověk a zhasil jednu svíci. Věnec posmutněl, ale dále rozdával , co mohl. Netrvalo dlouho a přišel další zlosyn a zhasil druhou svíci. Věnec posmutněl ještě více. Ale opět dále rozdával z toho co mu zůstalo. Za krátko se objevil další záškodník, který zhasil třetí svíci. Věnec velice posmutněl. Mrzelo ho, že svítí už jen jedna svíce, která už nemůže rozdávat tolik co dokázali svíce čtyři. Tu k našemu věnci přišla jedna chudobná dívenka, posadila se u něho a zahřívala si zkřehlé ruce nad ubohým plaménkem jedné svíce. Jak si tak věnec prohlížela, tu ji napadlo: co kdyby zkusila rozžehnout další zhaslé svíce. Jak si usmyslila, tak udělala. Najednou se věnec rozveselil a dal do své záře, tepla a naděje tolik síly že se rozlila po celém světě a vlila se do všech duší, které byly otevřené dobru, lásce, míru a naději.
Jaké si z tohoto příběhu vzít ponaučení?
Dokud bude na této Zemi jen jediný človíček, který bude ochoten rozdávat lásku, dobro, naději a mír všem, ktří o to budou jen trošku stát, bude dobře na Světě.